Home Vyprávění Co jsem řekl
Co jsem řekl
Vyprávění

červen 2015

Týnka ve školkové šatně komentuje čtenářské kompetence předškoláků: "Nikdo z nich ještě neumí číst, ale já už jo. Akorát neumím číst psacím."

Týnčin postřeh z plaveckého výcviku: "Mami, víš, že voda umí plavat? Vždyť by se jinak utopila!"


květen 2013

 

 

Můžeme porodit ještě dvě děti, protože existují ještě i větší auta.

 

listopad 2012

Jáchym si obléká asymetrické ponožky Keen: "Když já nevím, která patří na kterou nohu... na kterou patří tahle?" "Co je na ní napsáno, jaké je první písmenko, L (=left) nebo R (=right)?" "W."

 

 

červen 2012

Písnička: "Koníčci, koníčci, sežeňte se všecky, abyste se schovali do křoví a přečetli si knížku."

Tradiční večerní uklízení, špunt od vína. "To nedávej do koše. To voní. To máme na čuchání."

Hra se zvířátky: "Kůzlátka, kde jste se toulala?" "No venku." "Aha. A toto je váš tatínek - mravenečník."

"Můžu se jít s tebou koupat, Jášo?" "Ne." "A proč?" "Protože jsem ti to nedovolil." "Aha."

V nemocnici ráno po probuzení: "Ta řídítka jsou špatně, Týnka mi špatně otočila ta řídítka." "Jaká řídítka, Jášo?" "No na té tříkolce." "Na jaké tříkolce, ty přece nemáš žádnou tříkolku... tobě se zdálo, že máš tříkolku a že ti Týnka otočila řídítka?" "Jo, to se mi zdálo." "Aha. Mně se nezdálo nic, nebo nevím, že by se mi něco zdálo." "Tobě se zdálo, že tudy prošel los."

V nemocnici byl pán s velmi různorodou pracovní náplní - nafukoval dětem balónky heliem, sem tam nějaké vdechnul a mluvil jak Gečitka, převlékal postele, měřil teplotu a saturaci, a nás speciálně co chvíli naháněl k inhalátoru, který stál na chodbě uprostřed oddělení. Druhý den nás místo něj naháněla k inhalátoru sestřička, a tak jsem se (patřičně nahlas) zeptal: "Kde je ten pacient, který nemá na hlavě vůbec žádné vlasy?"

květen 2012

"Kousl mě čmelák. A ten čmelák byl kouzelný, on byl zelený, a když mě kousnul, tak jsem nemohl mluvit. Ale neboj, pak už jsem zase mohl mluvit."

"Já si to zapnu, aby mi nebylo horko."

"Já si tam dám sůl, abych to měl sladké."

Děti si prohlížejí Velkou knihu o mateřství, průřez těhotné ženy. Jáša ukazuje Justýnce: "Tudy se kaká, tudy jde ven miminko a tudy se čurá." "A kde čuráš ty, Jášo?" "No do nočníku!"

duben 2012

Seděli jsme na dvoře na pasekách a popíjeli kávu, Jáchym kreslil křídou na dlaždice. V tom si David (dobrovolný hasič) všiml, že se za stodolou válí bílý dým, a se slovy "hoří" vystřelil, za ním Ola, za ní já. U branky jsme zjistili, že to jen soused pálí suchou trávu, a vraceli se zpět, přičemž Jáša prohodil "Něco tady prosvištělo!"

"Jášo, kolik je hodin?" "Půl čtvrté." "Díky... Jášo, a ty víš, jak se to pozná?" "No, nevim." "Podívej se, kde je malá ručička." "Ona je tady, ale já nevím, jaké je to číslo, protože my tam ta čísla nemáme napsaná." "Nemáme, no.... tak to spočítej, které číslo to je. Začni u té čárky nahoře a počítej." "Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct!" "Bezva, a u kterého z těch čísel je malá ručička?" "Nevim." (Mimochodem, bylo zrovna skutečně plus mínus půl čtvrté :)

"Maminka peče igráčky (=jidášky)."

"Jášo, budeme vstávat?" "Ještě né, kluci vstávají o hodinu pozdějc."

"Ono to spadlo schválně!"

březen 2012

"Jášo, nech trochu té kofoly Týnce, ano?" "Né, to není pro holky."

"Dneska je krásný den. Dneska se ani nehádáme :o)"

"Maminko, proč máš tak špinavé nohy?" Komentoval Jáša obrovskou modřinu, kterou si přivodila na běžkách.

Justýnka: "... pak se budu oblékat a pak bude jaro." Jáša: "Ne, jaro bylo včera!" "Jo? A co je dneska?" Jáša: "Pátek!"

únor 2012

Děti se hrnou ke stolu, kde je prostřeno k obědu. Týna: "Já chci večeři." Jáša: "Ne, to je snídaně!"

"To je tatínek." "Jé, Jášo, to je pěkné! :o) Nakreslíš tatínkovi i ruce?" "Ano, nakreslím ruce... tady je rameno...To jsi ty. Ty máš takovou malou hlavu... Máš placaté bříško.... Protože jsi otočená, díváš se na toho tatínka. Tatínek má takovou velkou hlavu." "Nakreslíš mi tam, Jášo, i brýle?" "Ano, nakreslím ti brýle... tady je máš :o). Ještě máš prsty... Už máš prsty! Už seš hotová! Budeš mít modré triko, protože máš ráda modrou. Já mám rád všecky barvy. Tatínek má tady břicho a tady má bradu, on má takovou velikou bradu... "Jášo, to je nádhera. Už mi chybí jenom ruce." "Ruka, rameno... Tady tu ruku budeš mít krátkou, protože tady je tatínkova veliká ruka. Už to mám, hele! :o)"

 

 

leden 2012

"Dneska jsme měli těstoviny, a taky tam byl mák. A mouka." "To jste asi měli nudle s mákem." "Ne, to byly těstoviny!" "No dobře, takže jste měli těstoviny s mákem a cukrem." "Né, s moukou. Ale ta mouka byla tak sladká!"

"Já tetě něco napíšu", vrhá se Jáša k ICQ, "já jí napíšu, aby jela do Ostravy." "Jášo, co bude teta dělat v Ostravě?" "Pojede tam na návštěvu." (O pár dní později:) "Já něco napíšu tetě." "Ona tam teď není, Jašíku." "Aha, asi už jela do té Ostravy."

"Au, ta židle o mě zakopla!"

"Víš, že v kolenách je tvrdá krev?" "Jak to?" "No protože kolena jsou tvrdá." "Kolena jsou tvrdá, protože jsou to kosti - klouby" "Já si myslím, že je tam prostě tvrdá krev."

"Já mám rád tuhle nohu, ale když jdu na druhou stranu, tak to nevadí, protože tuhle nohu mám taky rád."

"Jášo, dáš si ke svačině chleba, ovoce nebo jogurt?" "Dám si medvídky, víš, že jsou moc zdravé?"

"Co kdyby ses konečně oblékl, Jáchyme?" "Ty seš ale otravný tatínek..."

"Šmánkote, děti, proč je tady takový nepořádek, proč jste vytahaly všechny hračky z poličky?" "My jsme si hráli na maminku a na tatínka." "Jo? A jak se to hraje?" "Tatínek to vytahá a maminka to uklidí. Justýnka je maminka."

"Justýnko, nezpívej! Když zpíváš, tak se mi rozpadá ten dort, když ho krájím."

Děti si prozpěvují stále dokola "Ponožky, ponožky, jak se asi máte, ponožky, ponožky, jak se asi máte,..." "Jašíku, copak je to za písničku?" "To je písnička o tom, jak se ty ponožky mají."

Jáša pozoruje oknem večerní oblohu "Maminko, tam za tím domem svítí Jídelní vůz!"

prosinec 2011

Děti si hrají s dřevěnými zvířátky, Justýnka je vytahuje s kufříku a jedno po druhém podává Jášovi, ten je skládá na koberec vedle sebe. Nakonec mu podá plastového koníka z jiné stavebnice. "Ne, toho ne... Ten je bude fotit!"

"Já tě mám hrozně rád, Justýnko, víš. Ty jsi tak hezká."

"Jášo, ale nepatlej tu plastelínu na vlaky." "Ne, já ji budu patlat jenom na koleje." "Ani na koleje ji nepatlej." "Tak já zavřu dveře a nikdo neuvidí, že ji patlám na koleje."

"Já chci drncavý most. Já jsem si ho zasloužil." "Jo, a jak?" "No že jsem si o něj řeknul."

"Mě bolí hlava. Já se natáhnu. Já si natáhnu tu hlavu."

"Justýnko, Jáša má pravdu..." "Já mám pandu, Justýnko!"

"Říká se pardon, Justýnko... Říká se pardon, Justýnko... Říká se pardon, Justýnko..." "Jášo, a co provedla, proč se má omluvit?" "Protože si prdla!"

"Ty dneska nejdeš do práce, tatínku? Ty máš dneska houno?" (=volno :)

"Já si loupu mandarinku." "Teď před večeří? To není moc dobrý nápad." "Je to moc dobrý nápad."

"Mám tě ráda, víš to?" "Vím. Tak už na mě nebudeš mluvit tak nahlas?" :)

Vykakal jsem se, maminka střelhbitě přiskočila utřít mi zadek a uslyšela "No konečně..."

"Zítra budu sedět vedle Justýnky." "Ty už ji zase máš rád?" "Mám, ale až zítra."

 

listopad 2011

"Já nemám čas. Spím." (řekl ze spaní! :)

"Já nemám teďka čas." "Aha, a copak děláš?" "Nevím."

"Já nemám teďka čas." "Aha, a copak děláš?" "Nic."

"Ty seš fakt hrozná, Týno."

(prosba o nafouknutí balónku:) "Tatínku, uděláš ten balónek? Dáš to do té pusy, ano?"

(komentář k večerním zprávám, reportáži z autonehody v Německu:) "No teda, taková nehoda! Taková krásná auta a taková nehoda!"

"Teto, vstávej, venku něco je!" "A co tam je, prosím tě?" "Světlo!"

(v podvečer tatínkovi místo pozdravu od stolu s malováním:) "Tatínku, my něco děláme, tak nemůžeme dát pusu."

"Jášo, máš tady šťávu." "Mám tam šťávu? No toto! Každý den budu mít šťávu?!"

(Peče se ryba) "Tady je to fuj. Já to tady nechci mít fuj. Mě z toho bolí zuby."

(Týna jde kakat, Jáša:) Ne, tady ne! Tady to bude fuj, já to tady nechci mít fuj!"

"Já mám rád tuto (levou) nohu."

říjen 2011

"Už mám toho dost!"

"Ty budeš ticho (mamince, tatínek vyprsknul, tatínkovi:) "Ty budeš taky ticho."

"Já nebudu vedle Týny, já ji nemám rád. Mám rád tatínka a maminku. Mám rád tydle dva."

"Když byl jsem malinký, tak neumím bílá. Když jsem veliký, tak umím bílá. I modrá, i žlutá, i zelená. Už umím žlutá, modrá, zelená, bílá a zelená. Ještě neumím jako tma, ještě neumím takovou. Když budu jako veliký tatínek, tak umím to říct."

"Už se nebojím vlaků, kolejí, tunelů. Když byl jsem malinký, tak jsem se bál. Ale už se nebojím."

"Ee, ee, ee, já musím ee. Mám tam papání. Nemám tam bobek. Když je to tady (v břiše), je to papání. A když je to tam (v nočníku), je to bobek. Papání umí udělat takový malinký i takový velký bobek"

 

kdysi v létě

"Je tady někdo? Je tady někdo? Je tady někdo...?" (opakoval jsem hodně dlouho, až konečně maminka v polospánku vylezla z postele a našla mě v pokoji s vystrčeným zadkem - byl jsem se po ránu vykakat :))

 
Copyright © 2018 pleskoti.cz - Designed & Developed by Templateworks